Reminiscence and Resource Centre

V ADAMCIK B ALLEN D ANDREWS J BRAY
G BROOKS B BUTLER MRS CERMAK J CHAPMAN
H CHILDS R ELSTOB A FEDORCIO R FIELD
G FRANCIS S KNIGHT J LARKIN C MERCER
R PARKINSON A PERRIE C & M PRITCHARD V PURKISS
D REARDON K STANLEY L WADE P WHITFIELD
29. unora 1940, bylo mi tehdy 17, jsem mel pohovor v Bluebell Hotelu v Leicester s panem Vyoralem na pozici pomocneho strihace sablon a navrhare a dostal jsem nabidku s pocatecnim platem 2 libry a 10 silinku tydne (presne dvakrat tolik nez jsem tehdy vydelaval).
17. brezna jsem odejel vlakem do East Tilbury (doprovazen panem H. Darlowem z oddeleni kopyt). Prvni noc jsem stravil ve spolecenskem dome v mistnosti, kde bylo dalsich sest muzu a zacal premyslet o tom, jestli jsem neudelal chybu. Kratce reseno, nebyl jsem nijak nadsen. Na druhy den rano jsem se hlasil u vedouciho osobniho oddeleni pana Scheele, a kdyz byly vyplneny formulare, byl jsem predstaven panu Henrymu Overtonovi, vedoucimu navrharskeho oddeleni. Nikdy predtim jsem nebyl v tak velkem tovarnim komplexu, jako hoch z maleho mesta, jsem byl vice nez ohromeny.
Pan Overton pracoval na modelu z imitace glaze, ktery byl navrzen se 150 vyrazenymi dirkami a ja musel kazdou vyrazit rucne. Muj test sestaval ze tri velikosti a tak jsem toho dne vyrazil 1800 direk. K tomu potom jidlo v kantyne spolecne s dalsimi zamestnanci (zdalo mi, ze jich museji byt tisice), kteri vsichni nekam spechali, pichacky na brane, kde hlidal ostrizim okem obrovity "Bill" Cooper… Neuveritelne se mi styskalo a byl jsem hotov to vzdat. Asi jsem to nejak naznacil rodicum, protoze vyhledali davno ztracenou tetu, ktera bydlela v Stanford-le-Hope, abych se mohl ubytovat u ni. Prvni noc kterou jsem tam spal muj strycek zemrel.
Behem doby, kdy jsem bydlel u tety, jsem se stridal v patrolovani ulic v ruznych nocnich hodinach. Davali jsme pozor, jestli nejaka zapalna bomba neprorazila strechu domu, zatim co majitele byli v Anderson krytu. Zatemneni bylo dokonale a my jsme pozorovali vzdalene svetlomety zamerene na utocici letadla, jak je sleduji a jak je, kdyz letadla pokracovala v ceste, prebiraji svetlomety dalsi.
Jednou kdyz jsme cekali na vlak do Stanford-Le-Hope, letela skupina nemeckych bombarderu hodne nizko a nam primo nad hlavou, evidentne se vracela z bombardovani Londyna. V tom se objevila skupina Hurikanu jako hejno vos. Tri bombardery byly sestreleny a zritily se v plamenech. Posledni nemecke letadlo, ze ktereho se kourilo, pak odletelo ve smeru Southendu ale zdalo se, ze leti porad niz a niz. Kdyz jsme dorazili do Stanford-Le-Hope lide usilovne sbirali prazdne nabojnice. Meli jich plne kyble.
ROY PARKINSON