Reminiscence and Resource Centre

V ADAMCIK B ALLEN D ANDREWS J BRAY
G BROOKS B BUTLER MRS CERMAK J CHAPMAN
H CHILDS R ELSTOB A FEDORCIO R FIELD
G FRANCIS S KNIGHT J LARKIN C MERCER
R PARKINSON A PERRIE C & M PRITCHARD V PURKISS
D REARDON K STANLEY L WADE P WHITFIELD
Narodil jsem se v dome svych prarodicu v ulici Lenthall v Grays, kde jsem prozil prvni dva tydny sveho zivota. Bylo to proto, ze muj otec, Ronald Knight, jeste maloval v nasem nove ziskanem Batove dome cislo 10 v ulici Queen Mary. Dum stal naproti skolnim budovam vcetne stare skoly. V tom dome jsme bydleli do roku 1964, pak jsme se prestehovali do jednoho z novych domu v ulici Princess Margaret.
Me nejrannejsi vzpominky jsou spojeny se starou skolou a jejim reditelem, ktery se, pokud me pamet neklame, jmenoval pan Thomas. Zacal jsem chodit do skoly o nekolik tydnu pozdeji nez ostatni deti z meho rocniku. Bylo to proto, ze jsem se zotavoval po spalnickach. Na mem prvnim kazdodennim spolecnem zpevu jsem neznal slova. Pan Thomas me vyvolal a pak, jak mne to tehdy pripadalo, se mnou priserne zatrasl. Pozdeji jsem zjistil, ze tomuto zpusobu trestu rikali vsichni ostatni zaci hipi hipi tras. Byl jsem vysvobozen bajecnou ucitelkou pani Mystarnickovou, ktera rediteli vysvetlila, ze to je muj prvni den ve skole. Dalsi ucitele, na ktere se pamatuji, byli pan a pani Taylorovi a pan Webb (uzasny mistr ve strefovani se zaku houbou na utirani tabule). Dalsim byl reditel, pan Summerfield, vasnivy letec, jenz vzal cast skoly (vcetne mne) na letiste v Southendu. Pan Summerfield byl pilot a vzal nas po trech letadlem pres usti Temze nad East Tilbury, odkud jsme udelali par fotek. Byl o tom clanek v Thurrockych novinach. Ten vytisk jsem si schoval. Take se musim zminit o skolnici pani Hullove, ktera byla pripravena s naplasti a slovy utechy, kdykoli si nekdo na hristi odrel koleno nebo loket. Vaznejsi boule a sramy si vyzadaly navstevu v Batove stredisku prvni pomoci s fantastickou peci sestry Carterove.
East Tilbury vzdy vzbuzovalo dojem, ze zit tady je zcela bezpecne a take tu vladlo silne spolecenske citeni. Meli jste pocit, ze vas tu kazdy zna a tak jste si dali pozor, abyste neslapli vedle... Pokud by se tak stalo, vas otec by se to urcite dozvedel. Pamatuji se, jak jsme si vicekrat hrali v kupkach sena na louce, tam, kde je ted cesta zvana Frome. A ve chvilce uz nas honil farmar ve svem terennim landroveru. Pokud zahledne nase obliceje.... urcite se to nas otec dozvi!
Jak si tak vzpominam, byla toho spousta, co se tu dalo delat. Houpacky, plavecky bazen, tenisove kurty, ruzne kluby, skauting (i pro ty nejmensi) a fotbalove tymy, ktere vedl Ken Stanley. To vse hralo svou roli v mem rannem veku v Batove sidlisti. V podvecer, nez se setmelo, objizdel jeden pan, jmenoval se Weston, na svem kole cele hriste, kteremu jsme my rikali Houpacky, aby uzavrel vsechny brany. Pamatuji se, ze jsme se mu snazivali schovat a doufali jsme, ze nas tam zavre, uz ani nevim proc, ale on nas vzdy objevil a vyhnal. Take jsme na Houpackach hravali s fotbalovym micem unikatni hru, ktera se podle me hrala jen v Batove sidlisti. Rikali jsme ji “kruhova” a hrala se na vyznacenem kruhu, ktery je jeste dnes jakz takz videt. V pravidlech bylo, ze jste museli vykopnout mic z kruhu tak, aby minul jineho hrace ve vzdalenosti mensi nez jeden yard a tim jste ho vyradili. Hralo se tak dlouho, az v kruhu zbyl jen jeden hrac, a to byl vitez. Kolem pravidla jednoho yardu bylo mnoho sporu a hra skoncila casto i hromadnym odchodem! Nikdy jsem nevidel ani neslysel, ze by se tato hra hrala nekde jinde nez tady. Proc asi?
O Batova sportoviste se tehdy staral pan Sullivan a vsechno bylo vzdy v perfektnim poradku. Nesmelo se prechazet z mista na misto pres kriketove uzemi cislo jedna nedaleko hlavni tribuny, muselo se jit po okraji pod dohledem spravce.
Pamatuji se na fotbalovy tym West Ham, ktery hral proti jednomu Batovskemu tymu na sportovnim hristi a ja jsem cekal pred Bata hotelem s Russelem Blandem. Mel jsem kolekci karticek o fotbale z caje Typhoo Tea a jednu z nich mi podepsal legendarni hrdina Svetoveho Poharu 1966, Geoff Hurst. Sportovni hriste hralo v mem zivote velkou roli az do mych 30 let a za batovske tymy jsem hral i fotbal a kriket. Jelikoz jsem videl, jak bylo v minulosti sportovni hriste plne vyuzivano celou komunitou pro sportovni dny, ohnostroje, vystavy, festivaly atd. - s litosti vidim jaka je to skoda, jak to vypada ted.
Kdyz jsem bydlel v ulici Princess Margaret, tak kdyz byste byli chteli prejit ulici po pul pate, potom, co odhoukala tovarni sirena, trvalo by vam to i 15 az 20 minut, tak velky provoz tam panoval, kdyz se na konci pracovniho dne vraceli delnici domu. Kdyz si dnes lide v East Tilbury mysli, ze zdrzovani na prechodech pro chodce je neunosne, byli by to meli videt tehdy. V te denni dobe sahala casto fronta aut az k tovarni brane.
Pise o silnicich, vzpominam si, jak jsem jezdil na nakladnim aute s panem Benyonem a Ben Loganem.Objizdeli jsme batovske domy a sbirali stary papir. Za odmenu jsme dostali jednu minci v hodnote sesti penci. Tu jsme okamzite utratili v Batove “Expresso Baru“ za pytlik bramborovych lupinku na cestu domu.
Skolni dochazku ve skole v Hassenbrooku jsem ukoncil v roce 1976. Pak jsem dostal zamestnani u Bati jako mechanik se ctyrletym ucebnim pomerem. Take jsem byl clenem Batova pozarniho sboru az do roku 1988, kdy jsem Batovu spolecnost opustil a sel pracovat do Tilburske elektrarny, kde jsem dodnes.
Jeste stale bydlim v East Tilbury a mam dve deti.
STEPHEN KNIGHT