Reminiscence and Resource Centre

V ADAMCIK B ALLEN D ANDREWS J BRAY
G BROOKS B BUTLER MRS CERMAK J CHAPMAN
H CHILDS R ELSTOB A FEDORCIO R FIELD
G FRANCIS S KNIGHT J LARKIN C MERCER
R PARKINSON A PERRIE C & M PRITCHARD V PURKISS
D REARDON K STANLEY L WADE P WHITFIELD
Ja jsem Reg Field a ziju v East Tilbury od zacatku 30. let. Nebylo to tu v te dobe nijak ruzove – zadna prace. Jedine misto kde se tehdy dala dala ziskat prace bylo v docich a samozrejme, pokud tam predtim nepracoval nekdo z rodiny jako otec nebo praded a nebo kdokoliv jiny, chtelo se tam cloveku pracovat asi tak jako preplavat Kanal.
Takze kdyz jsem dostal pohlednici kde bylo psano, ze se pravdepodobne v blizke budoucnosti otevre v East Tilbury nova tovarna, nevahal jsem a rozjel se tam. Po ceste jsem vyzvedl sve devce, tehdy jsem se o ni uchazel, a jeli jsme tam oba na kolech.
Dojeli jsme do jedne chalupy, kde nam jakysi clovek prohledl ruce (kdovi proc), napsal si nase jmena a ze se nam casem ozvou. Po par dnech jsem dostal pohlednici kde bylo psano, ze jsme byli oficialne vybrani – bylo nas asi 6, a nebo nejak tak.
Kdyz jsme se dostali k lidem, co nas meli ucit, zjistili jsme, ze jsou to vsechno Cechoslovaci. Meli velice malou predstavu o Anglii a velice, velice malou predstavu o anglictine. Ale I tak se brzy aklimatizovali a zacali vyrabet boty.
Pak se rozhodli, ze poslou nekoho do Ceskoslovenska. Ja jsem byl mezi temi stastnymi a se mnou Georgeie Noakes a Freddy Allen. My tri jsme byli ve ctvrtek predvolani do kancelare, kde nam bylo receno, ze v patek rano se prihlasime s pasem o grant a vecer budeme na ceste do Ceskoslovenska. Bylo to prekvapeni hlavne pro mou matku, protoze nevedela, ze bych mel odcestovat tak narychlo.
No, nejak jsme se nakonec dostali na Harwich trajekt a pres Kanal do Holandska, kde jsme nastoupili na vlak a stravili v nem asi den nebo den a pul. Kdyz jsme dorazili na malilinkate nadrazi, kde nebylo ani nastupiste, jen neco jako zeleznicni prazce polozene na zemi, ukazalo se, ze je to nase konecna stanice – Zlin.
Vyzvedl nas tam maly autobus ktery nas odvezl rovnou do tovarny. Byli jsme prekvapeni velikosti tovarny, protoze od nadrazi to tak velike nevypadalo.
Uvitali nas a zavedli nas tam, kde jsme se meli ubytovat. Jmenovalo se to INTERNAT a bylo to neco jako ubytovna, protoze nas tam bylo pomerne hodne.
Pote, co jsme se zabydleli, zacali jsme hledat misto, kam bychom se mohli jit najist. Vsechny nas prekvapilo, kolik ruznych narodnosti bylo kolem nas – Nemci, Arabi, Cechoslovaci, Americani, Kanadani.
Rano, v nedeli rano, jsme obvykle delali to co jsme sami chteli. Mimochodem, chodniky tam byly pokryte ledem az do zacatku dubna.
Tak jsme se jen tak prochazeli a nedostali jsme se ani moc daleko, kdyz nas jeden chlapek zastavil se slovy “Krasavci” (samozrejme mluvil cesky), ale my jsme pochopili co rika a samozrejme jsme s nim souhlasili. Vyfotil nas a kdyz fotky dorazily, vypadal jsem tam jako kostlivec . Koupil jsem si novy kabat, ktery mi byl velky, v klonouku jsem vypadal jako Al Capone. Vypadal jsem neupravene, nemyslel jsem, ze ten kabat mi bude az tak velky. No, ale to je teprve zacatek pribehu.
Pokracovat budu ale az pozdeji.
Reg Field, Fred Allum a pratele ve Zline ve 30. tych letech.
REG FIELD