Reminiscence and Resource Centre

V ADAMCIK B ALLEN D ANDREWS J BRAY
G BROOKS B BUTLER MRS CERMAK J CHAPMAN
H CHILDS R ELSTOB A FEDORCIO R FIELD
G FRANCIS S KNIGHT J LARKIN C MERCER
R PARKINSON A PERRIE C & M PRITCHARD V PURKISS
D REARDON K STANLEY L WADE P WHITFIELD
Pracujte u Bati a uvidite svet. Ale kdyz je svet v politickem chaosu tak jak tomu bylo v letech 1963 - 1964, co s clovekem z Glasgowa, prijatym, aby pracoval pro reklamu a odbyt, a vyskolenym v Batove zakladnim kursu pro praci v zamori, je-li vyslan do Gwelo v Rhodesii ?
Ian Smith tam tehdy jednostranne vyhlasil nezavislost, Britanie odpovedela sankcemi a Julian Bray (to jsem byl ja) se tak najednou octl na krku britske Bata Shoe Company, zatimco Bata Development Limited (BDL) pro mne hledala jinou africkou zemi. Na tom pracovalo oddeleni pro vycvik a umisteni pracovniku ve svete, jez tehdy sidlilo nad Batovym obchodem na Oxford Street 151, kde je dnes drogerie Boots.
BDL mne zatim ubytovala v hotelu Berners Street, hned vedle Oxford Street. Pro mladeho, nezadaneho muze to byla pohadka a navic jen co by kamenem dohodil od BDL a vsech londynskych dzezovych a rockovych klubu. Je tomu 44 let, coz mi pripomnel prave pred dvema tydny legendarni rocker Zoot Money (jeho rock’n’roll kapela je stale jeste na turne s Alanem Pricem).
Nic z toho mne nepripravilo na to, co mne cekalo, kdyz jsem dorazil prvne do East Tilbury. Co to ma byt? - Kam jsi se podival, ode zdi ke zdi samy Bata! Dnesni ulisni muzi reklamy by tomu rekli (uz i v Cechach) branding. Bata byl o svetelna leta napred: Batova farma, Batova rozvazka mleka v Batovych lahvych, Batuv pozarni sbor (s perfektni strikackou Skoda), Batova prumyslovka, Batova ambulance (stary americky predvalecny chevrolet predelany na ambulanci pro tovarnu, kdyz jsem byl v East Tilbury stale jeste v provozu (dnes je permanentne vystaveny ve War Museums Duxford Aerodrome Museum), Batuv klub a bar (!), pochopitelne i Batova prodejna bot, ale i Batuv velkoobchod, Batovo pekarstvi, Batova socha a Batuv hotel (dnesni Stanford House) - muj domov na nekolik pristich mesicu. Loznice s obrovskym ctvercem okna,
z nejz bylo videt usti reky a v dalce horici plameny plynu v rafinerii.
Pres bahniska jste mohli dohlednout i na ptaky, pozorovat proplouvajici tankery a lode, uzasne zapady slunce.
Piratska stanice tehdy prave zacala vysilat; z radia se ozyvalo “My feet begin to crumble…” (Zacinaji se mi rozpadat chodidla...) - Beatles jeste nedosahli sveho vrcholu. I elektricke zasuvky a vsechny ostatni instalace v Batove hotelove loznici byly unikatni, navrzene ve Zline. I cele konstrukce budov byly dovezeny za Zlina, dokonce i kulate hrudky masla ke snidani mely vyrazene logo Bata, dokud se stroj (take ze Zlina) nerozbil a soucastky na opravu se uz nedaly dovezt… Je to az legracni, na co si clovek pamatuje. Treba na ’klepace’ brzo rano, na nejdrive vzdaleny ale stale hlasitejsi a hlasitejsi rachot; to muz s klackem busil na dvere vsech loznic. V Batove hotelu nikdo nikdy nezaspal.
Vlastne jsem uz temer dokoncil cely seznam Batovych mezinarodnich kurzu pro Batovy muze na navsteve ze zamori, prepsal mnohe z ucebnich prirucek, ktere vezmou s sebou, az se budou vracet domu do svych zemi, retusovanim malem znicil mnoho jeste cernobilych fotografii delegatu pozustavajicich hlavne ze samych rukou drzicich pivni nebo vinne sklenice, kdyz jsem namisto absolvovani zbytku kurzu dostal jednoduchou nabidku:
Mel jsem pomoci mym hostitelum z britskeho Bati otevrit radu obchodu s obuvi Kelvin krizem krazem po cele zemi: Ebbew Vale, Mottingham, Stoke – on - Trent, Tunstall, Birmingham, Seven Kings, Mill Hill, seznam mist se zdal nekonecny. Zmenu jsem ale uvital, i kdyz jsem v tutez dobu travil cas jako pozorovatel v nejruznejsich provozech, abych ziskal praxi ve vsech oborech, v nichz bych jinak mohl v Africe plavat: od vyroby bot z plastu, pres nakup kuzi a budovani a rozsirovani podniku.
Nemohu nepriznat, ze nekde byl muj cas straveny v dilne velice kratky. Napriklad, kdyz vedeni zjistilo, ze jsem jeji mesicni zisk zdecimoval jako nadseny ale dokonale neuzitecny strihac schopny vystrihnout z cele kuze sotva poradnych kousku a vedle nich jen spoustu odpadu.
Stejne to dopadlo i na nadherne, skoro fascinujici vyrobni lince inspirovane Fordem, nebo na lince s gumaky (Wellington boots), kde jsem ovsem vydrzel sotva deset minut, nez me elegantne vyhodili. Presto uz nikdy nezapomenu, jak s pomoci palce zmacknout a prelozit holen gumovky tak, aby se jedna dala zasunout do druhe. Velmi uzitecny trik!
Jeste se mi podarilo nahlednout do vyrobny ponozek i tam, co se vyrabely kovove police na krabice s botami a nakonec jsem poctil svou navstevou i vyrobu predmetu k vybaveni obchodu, vcetne nabytku…
JULIAN BRAY