Reminiscence and Resource Centre

V srpnu 2003 Britska obuvnicka spolecnost Bata oslavila v East Tilbury 70. let usporadanim zahradni party pro byvale zamestnance kteri jsou v penzi a ostatni pracovniky.
Dole je vyber z fotografii porizenych toho dne
Kazani dustojneho pana W Lawrence Whitforda, BA ApApTh, duchovniho ve farnosti West Tilbury a Linford, u prilezitosti mse Dikuvzdani spolecnosti Bata.

Kdyz jsem chodil do skoly, byl mezi skolaky oblibeny tento vtipek: "Kde je v historii poprve zminka o motocyklu? V Bibli - Mojzis prekrocil horu s Triumfem." (Pozn. prekl. znacka motocyklu). Bylo to ponekud obtizne nalezti vhodne cteni ke vzpominani a podekovani za sedmdesat let obuvnicke vyroby zde v East Tilbury. A pojednou, tak jako kdysi Jakobovi, kdyz jsem s tim jiz dosti dlouho zapasil, to bylo jasne: "A vedl jsem vas ctyridceti let po pousti, nezvetsela roucha vase na vas, a obuv vase neztrhala se na nohach vasich. Chleba jste nejedli, vina a napoje opojneho jste nepili, abyste poznali, ze ja jsem Hospodin Buh vas". Ani po ctyriceti letech se "obuv vase neztrhala" Zrejme prvni zminka o Batovych botach.
Dnes nebudu vypravet pribeh o tom jak sem Bata prisel a setrval - ten pribeh muzete vypravet lepe nez ja - zajiste - vy jste soucasti tohoto pribehu.
Muj prvni kontakt s Batovou organizaci byl pred mnoha lety, kdyz jsem sedel v Liverpoolu , kde jsem mel na starosti ctyri oddeleni pro placeni uctu pro Ministerstvo obrany - Reditelstvi Uctarny. Dve z techto oddeleni byla vedena podle abecedy. Byla tam Acka, Becka a Cecka - a mezi Becky byl Britsky Bata a pokud nekdo z vas mel co delat s ucetnictvim a tak, a trapil se a zlobil kvuli lidem, kteri mu neustale vraceli kvuli objasneni formular "MOD form 640" , nezli jste dostali zaplaceno za vojenske vysoke boty a podobne veci - tak to jsem byl ja! Tehdy jsem si nepomyslel, ze nakonec budu mezi lidmi, kteri nase boty navrhovali a vyrabeli, zit, a setkavat se s nimi.
Take nebudu hovorit o technologickem pokroku behem let zde dosazenem - vy ten pribeh muzete vypravet lepe nez ja. Ne. Co me vice zaujalo jsou pribehy, ktere jsem mel tu cest zaslechnout:
Prastare pribehy o tom jak hoch poznal svou divku na batovskych vyletech do South Endu nebo Brightonu, nebo na tanecni zabave v hotelu ci kdekoli jinde. Prastare pribehy o zamilovani, vytvareni vztahu, budovani spolecnosti, zakladani rodin. Pribehy o skolnich letech v Batovych skolach prace, o batovskych doktorech, batovskych osetrovatelkach, o tom co vse kdy prihodilo v hotelu, v obchode, na farme, v kine, u bazenu - nebylo by to krasne, mit jeste jednou tak jako tehdy, tak nekonecne zhava leta? - Pribehy o lidech, kteri prisli ze vsech oboru a ze vsech koncin, aby zde nasli praci a vybudovali domov. O lidech, kteri prisli z Ceske Republiky, z Polska a jinych mist vychodni Evropy. Lidech kteri prisli z Manchesteru, Vychodniho Londyna, Kentu, Norfolku, Suffolku, Cumberlandu, Skotska, Irska, Malty a ze vsech zastavek na tratich, ktere vedou buhvikam - aby spolu utvorili tuto komunitu, ktera v dobe sveho nejvetsiho rozkvetu mela 3500 zamestnancu a mnoha dalsich, jimi vyzivovanych osob.
Slysel jsem pribehy o tech, kdo vyrabeli ponozky a vystelky bot, o tech, kdo pracovali s gumou, o tech, kdo pracovali s kuzi, o tech, kdo pracovali na farme, o tech kdo pracovali v Batove pozarnim sboru - (jak vim posledni strikacka jeste existuje!) - o tech, kdo byli techniky, ucetnimi a dalsich. Vsechna ta nescetna remesla a profese, ktere se spojily, aby uskutecnily Batovu velkou vizi - obout cely svet.
Slysel jsem pribehy smutne, pribehy vesele, pribehy velke slechetnosti - o Batove uprimnem a osobnim zajmu o sve zamestnance a o tom, jak je podporoval v nesnazich - a slysel i pribehy plne hnevu. Nesmime se ohlupovat nebo prilis romantizovat o tom vsem, zivot v pevne organizovanem prostredi kazdemu nevyhovuje. Souziti v podnikovych bydlistich ma sva uskali, ja to dobre znam, take tak ziji.
Mnozi z vas pamatuji dobu slavy, a se smutkem pozorovali dobu pozdejsiho upadku. Ale byl to veliky sen a uzasna a neobycejna vec, ktera se zde podarila. Byl to nepochybne veliky sen, hrdinske usili, sen co zanechal nezahladitelnou stopu na tomto kousku sveta, zmenil ho navzdy. Zmenil zivoty a zanechal bohaty odkaz.
Z toho co tady bylo behem let dosazeno, prave vybudovani zdejsi komunity bylo pravdepodobne nejvyznamnejsi a asi i nejtrvalejsi.
Vedle tech trvanlivych bot z prvniho cteni je zde jeste houf ruznorodych lidi, kteri byli privedeni do cizi a nezname zeme, aby se sjednotili v jeden celek se spolecnym cilem.
"Vy vsickni dnes stojite pred Hospodinem Bohem svym, knizata vase v pokolenich vasich, starsi vasi a urednici vasi, vsickni muzi Izraelsti, ditky vase i zeny vase, i prichozi vasi, kteriz bydleji u prostred stanu vasich, i ten, kteryz drivi seka, i ten, kteryz vazi vodu, abyste vesli v smlouvu Hospodina Boha sveho."
A zde v East Tilbury byl toho maly priklad, skupina lidi vzajemne si cizich, shromazdena spolecnym usilim pro spolecny cil. A vysledek, v nasem druhem cteni, " Aj, jiz tedy nejste hoste a prichozi, ale spolumestane svatych a domaci Bozi, Vzdelani na zaklad apostolsky a prorocky, kdez jest gruntovni uhelny kamen sam Jezis Kristus".
"Jiz nejste hoste a prichozi": Pan Bata sem prisel s planem vyrabet boty, ale at uz umyslne nebo neumyslne vytvoril zde take komunitu. Predstavil model, ze mohou byt seskupeni lide z celeho sveta, z ruznych kultur, ruzneho puvodu a spolecenskeho postaveni a ze mohou zit v pomernem miru a harmonii, sjednoceni spolecnym cilem.
Maly naznak toho, jak by svet mohl vypadat. Musime si priznat, ze doby slavy jsou pryc, spolecenstvi se do urcite miry rozpadlo ale podle pribehu, ktere jsem mel tu cest slyset, zaklady teto komunity jsou silne a hluboke, a mam podezreni, ze dokonce preziji i ty boty.

Peter Nicholls a pratele si prohlizi stara vydani Bata Record
Pani Cermakova a Olive Slepokura si vychutnavaji odpoledni caj
George Francis se setkava se starymi prateli
Peter Frost a jeho zena si uzivaji odpoledne
Marjorie Firsov a Betty Wilson si vychutnavaji salek caje
Len Judd a pratele si uzivaji caj.
Pat Rogers a pratele
70TH VYROCI